To takhle člověka míjí pěkná ženská, mile se přitom usměje a řekne: počkej na mě! V člověku to tak zvláštně, ale příjemně hrkne. Jenže v tom samým okamžiku mu docvakne, že to “počkej na mě” nebylo na něj, ale na toho voříška, kterej běžel asi 5 metrů před ní… A já si jedu dál a v duchu si říkám, jak jsem blbej.