Poslední dobou asi jako každý sleduju situaci kolem koronaviru. Sice nepanikařím, ale respekt mám. V prvních letech po úraze jsem skončil 2x na ARO se zápalem plic a na intubaci. Jednou to bylo i v roce 1990 a na fotbalovém MS v Itálii jsme zrovna hráli s USA. 1. poločas jsem poslouchal v rádiu a pak se probral až druhý den s trubicí v krku.

Po pár dnech mi ji primář vyndal a ptal se mě, jak se mi dýchá. Od té trubice jsem měl otlačený krk a nemohl moc mluvit, tak jsem jen zašeptal: Jak jsme hráli? Primář se rozesmál, řekl že 5:1 a dal se na odchod, přičemž dodal: Ten už bude dobrej.

A já byl.