Inkluze
K tý inkluzi. Už za nás vlastně fungovala. My blbější jsme chtěli zapadnout mezi ty chytřejší a ty chytřejší zas mezi nás. A taky jsme se nepozabíjeli 🙂
19. 4. 2016
K tý inkluzi. Už za nás vlastně fungovala. My blbější jsme chtěli zapadnout mezi ty chytřejší a ty chytřejší zas mezi nás. A taky jsme se nepozabíjeli 🙂
Hned po ránu mi volá operátor se super výhodnou nabídkou tabletu a internetu. Nemám tyhle akce vůbec rád, tak říkám, ať se nezlobí, že nemám zájem. Že už tablety doma máme. Paralen, Celaskon… Aha, tak na shledanou…
Anna už nebyla žádná bárbí. Vzpomínala, když potkala Karla, který byl její první příťa. Bylo to krásné. Tuleníčko, sexík, ale ne a ne otěhotnět. Anna byla totiž prvosnažilka. Počítala si, kdy bude mít ovu, aby spermijky udělaly, to na co čekala. Dělala všechno možný i prstíčkovou metodu. A jednoho dne
Roky už sázím Sportku. Pořád jedny a ty samý čísla a jeden sloupeček. Jen ten jeden, protože si říkám, že když mám vyhrát, tak vyhraju na ten jeden. Zatím žádnej úspěch. Sem tam ňáká ta stovka. Párkrát se mi stalo, že třeba 5 čísel bylo těsně vedle. Ale to má
Napadl mě skvělej byznys plán! Když existujou svatební fotografové, tak proč nejsou taky rozvodový? Vzhledem k míře rozvodovosti by se to mohlo ujmout. Takový ty poslední momentky od soudu. Pak by se člověk na tu fotku mohl dívat a říkat, jak jsem si toho vola/krávu mohl vzít? No není to
Odposlechnuto u jednoho second handu. – Ty vole, já odvedla malýho do školky a jdu se kouknout do sekáčů. – Jo, to znám. – A najednou kouknu na telefon, kolik je hodin a byly už 3! Ty vole, pro malýho do školky… Vlastně takovej second life…
Kolem řeky je několik laviček. Jedu kolem nich a na první sedí dvě holky. Mlčí, nevnímají okolní svět, zírají do telefonů. Na další sedí tři důchodkyně a nadávají na všechno a na všechny. Na tý třetí lavičce sedí skupinka bezdomovců a zdají se bejt hepy a úplně nad věcí…
Slyším reklamu na časák Můj kousek štěstí. Adamovská se bojí nevěry, Morávková přišla o dva milióny, Syslová ztratila muže a syna, Štěpánová vyměnila manžela atd. Říkám si, ty vole, to je štěstí? A pak mi to došlo. Je to geniální marketingovej tah, protože nic nepotěší člověka víc, než cizí neštěstí…
Při pohledu do zrcadla jen mlčky pokejvu hlavou. Joo, hochu, lepší už to nebude. S přibejvajícíma šedinama ve vlasech a ve fousech možná získávám na serióznosti. Což se už ale nedá říct o perspektivě. Přemejšlím, co ženy ocení víc. A mám jim ještě vůbec co nabídnout? Napadá mě jen jistota
Děti jsou fajn. Mám dva synovce a úplně úžasní! Ale když už asi po 150. slyším ‘a proč?’, ‚koukej na mě’, ‚ty nekoukáš, znova’, tak vím na 100%, že vlastní děti nechci! Vím, že si tímto zavírám dveře u potencionálních dětíchtivých žen, ale přes to nejede vlak! Už mám svůj